Hluboké místní hvozdy ukrývají mnoho zajímavého. Pokus se v lese budete chovat tiše, můžete vidět celou řadu druhů zvířat, která zdejší lesy obývá. Koncem jara a začátkem léta se můžeme setkat zde i s mláďaty lesní zvěře. Nalezených mláďat se však nikdy nedotýkáme, a to ani tehdy, když se nám zdá, že jsou opuštěná. Každá matka si totiž po určité době své mládě najde.
Ze zvěře spárkaté ve zdejších lesích žije především srnec obecný (Capreolus capreolus), kterého můžeme v létě vidět v typickém rezavém zbarvení, které se v zimě mění na méně nápadně šedohnědé. V zimním období můžeme často vidět srnčí zvěř ve větších skupinkách, vedených obvykle starou srnou. Jelen evropský (Cervus elapus).
Daněk evropský
Obývá listnaté a smíšené lesy. V přírodě je plachý, ale v oborách vychází na pastvu i na otevřená prostranství. Samice s mláďaty a mladší samci žijí v oddělených stádech, dospělí samci jsou někdy samotářští. Říje probíhá v říjnu, přibližně o měsíc později než u jelenů lesních. Samci při ní soupeří o výsadní postavení, obhajují teritorium a přetlačují se parohy. Daněk se v říji ozývá chrochtavými zvuky - rocháním, které vzniká vtahováním vzduchu do hrtanu. Daněk se v říji páří s více danělami. Říje ovšem není tak bojovná jako u jelenů. Březost trvá necelých 8 měsíců. Počátkem léta samice přivádí na svět jediné mládě. Daněk ve srovnání s ostatní sparkatou zvěří působí minimální škody, protože neloupe kůru stromů ani neokusuje jejich výhonky. Živí se převážně bylinami a trávou, na podzim sbírá také kaštany, žaludy a jiné plody. Pokud má možnost, rád navštěvuje pole, kde spásá obilniny, pohanku apod.Pokud jsou daňci znepokojeni, mávají ocasem a ukazují jeho bílou spodní část. Při útěku se někdy odráží všemi čtyřmi končetinami a prudce odskakují.
Poměrně hojně se zde vyskytuje i zvěř černá, jak myslivci říkají praseti divokému (Sus scrofa). Ani této plaché zvěře se nemusíme bát, i když jde často o kusy s hmotností až 150 kg. Přes den odpočívají v houštinách a teprve před západem slunce opouštějí své úkryty. Opatrnost je však na místě, když se ocitneme v blízkosti bachyně s nápadně pruhovanými mláďaty.
Objevuje se tu i muflon ( Ovis musimon), který je zde ale cizím faunistickým prvkem, navíc způsobujícím škody na okusem dřevin.
Konipas horský ( Motacilla cinerea ) je malý pěvec z čeledi konipasovitých (Motacillidae). Vyniká nápadně dlouhým ocasem, ještě delší než u konipasa bílého. Na spodní části je zabarven žlutě, hřbet je šedý.
Vhodné podmínky na Dalkovickém potoce na okraji Dalkovic.
